Korsika 2016 (4/5)
Monte Santu v Sari Solenzaře bereme jako povinnost, chodíme tady vždycky. Za poslední dva roky nám zrušili parkoviště, postavili si tam vilu, takže jsme auto museli zaparkovat níž
není to vysoko, ale výhled je tady parádní
cestu mají kupodivu rády i holky :))) Míša si právě užívá na žebříku
ještě před dvěmi lety tady byla jeskyně, teď je zasypaná kamením
a to už je neděle, ráno jsme zabalili v Solenzaře a vydali se nahoru do Venaca, konečně do větších hor
první den jsme neměli plány, tak jsme sešli dolů do údolí k řece Tavignano
tady se Míša směje, ale cestou dolů si na nerovném terénu přisedla nohu (úplně jsem se v duchu hrozila, jestli si to zlomila, protože jsem akci viděla v přímém přenosu a moc příjemně to nevypadalo), kulhala a tady už si nožku chladila
Terezka by do té vody nešla ani omylem - no, já vlastně taky ne a Michal tak v neoprénu :)))
moje zničené nohy, důvod, proč se letos nekonalo Monte Cinto
řeka Tavignano se táhne celým údolím
tam to černé vzadu je moje bota, nechala jsem ji na kamenu, ona sklouzla, dostala se do proudu, já jsem si toho ani nevšimla, ale Terka mě upozornila, Míša mi ji tedy zachránila :)))
přemýšlí, který balvánek vezme babičce :)))) kdybychom ji nekrotili, tak přiveze klidně celou horu
reklama na náš Coleman Bering 6, tentokrát se kupodivu nic nestalo, nic neprasklo, asi si ho chvilku necháme:))) Kemp ve Venacu je ten nejhezčí ze všech kempů, které znám. Navíc tu nejsou světla, v noci jsou tu tak úchvatně vidět hvězdy, že jsem jednou až zašla špatně, protože jsem celou dobu civěla na nebe, těch hvězd je tak miliarda a protože světla nejsou ani nikde v okolí, viditelnost je neuvěřitelná, mléčnou dráhu jsem měla jako na dlani.
a je tu opravdu klid, zvuky vydávají šišky, které se rozevírají, když na ně svítí slunce :))) a všechno kolem tu voní
tady jsem nechala foťák na stole a šla hlídat pračku s prádlem, tak se Míša chopila focení Terky
No a to byl ten skvělý den D ... Den, kdy se nedařilo vůbec nic. Ráno jsme si trošku přivstali a jeli jsme na Bergeries des Pozzi. Toužím po tomhle místě už roky a konečně to vypadalo, že se tam i vydáme. Je to jako se vším na Korsice, přímá cesta tam nevede, takže byť je to přes kopec, cesta tam znamenala cca 94 km. Michal souhlasil, že pojedeme, tak jsme vyrazili směr Bastelica. Po cca 70 km teď už kozí zatáčkovité cesty jsme dojeli ... konec cesty, spravovala se a přes ni se táhl vysoký val. Tak jsme se zastavili a přemýšleli, co dál
tenhle oslík byl zvědavec, varovala jsem holky, ať neotevírají okna. Ne, nebojím se oslů, ale říkala jsem si, strčí sem hlavu a jak se ho budeme zbavovat. Michal zkoumal na navigaci, zda se dá cesta tam nějak objet, když už jsme byli skoro tam ...
ne, nedala ...
a tenhle domácí kámoš taky neporadil :)))
Michal zkoumal, jestli jsme schopni tu hromadu přejet s Picassem a usoudil, že ne. Pokud bychom měli čtyřkolku, která by byla dostatečně vysoká, tak asi jo, ale takhle by tam auto nejspíš zůstalo viset na bříšku :))) doprdele, pomyslela jsem si (a to ještě nebylo všech doprdele dneska konec :)))
tak jsme se rozhodli to otočit a jet na jezera Melo a Capitelo ... což bylo taky pěkný kus cesty, navíc na opačnou stranu. Když jsme projeli Corte a vjeli do údolí Restonicy a začali stoupat, tak to bylo tedy něco. Převýšení ohromné, cesta úzká, pod námi sráz až snad do pekla, trnula jsem, kdy potkáme v protisměru auto, a taky, že jo. Na té nejužší části. Michal zacouval k okraji a já jsem viděla až dolů - adrenalin jsem měla až v krku ...
Parkovat jsme měli u Bergeries des Grottele, už to mě mělo varovat, že je tam placené parkoviště (nějakých 6 euro, nic zásadního, ale nikde na Korsice jsem se s tímto nesetkala, už tady mi mohlo dojít, že se projeví komerční část Korsiky v celé své kráse), ke Grottele jsme ani nemohli, protože tam bylo plno, tak jsme zůstali cca o 1,5 km níže a museli nahoru dojít.
když Michal parkoval, začalo blikat a pískat dobíjení baterky. Doprdele, pronesl Michal a mě bylo jasno, že je zase něco špatně. Ale mlčela jsem. Reagovalo to pípáním i na zapnutí a vypnutí klimatizace - díval se pod kapotu, pak řekl, že to nechá zchladit a šli jsme do kopců.
okolí řeky Restonicy je nádherné, ale já už se tam nejspíš nikdy nepodívám. Tolik lidí nepotkáš ani v sobotu v poledne na Lysé, nehorázné procesí pomalu jdoucích lidí
ten terén byl kamenitý jako všude tady a oni šli třeba v žabkách nebo táhli za ruku malé batole (nechápu, co tam s ním potom dělali později) ...
Michal se najednou otočil a říká, už mi došlo, co s tím je ... přetočila se nám dvouhmotová řemenice (jako bych snad já věděla, co to je). Snažil se mi to vysvětlit a mi došlo, že máme Houstone, ale obrovský problém. Michal říká, že to je spotřební  materiál a vada, která se projeví cca každých 100 tis km a dlouho dopředu o sobě dává vědět klepáním. Pokud má pravdu, tak nám to ruplo zničehonic, s čímž se ještě nesetkal (a jelikož je přes auta opravdu kapacita, nejspíš je to pravda).
Měla jsem docela nervy na pochodu.
já vlastně nechápu, že se mi podařilo nafotit fotky, kde nebylo procesí lidí ...
snad nejvíc mě dojala ženská, která šla s deštníkem proti dešti, aby na ni nesvítilo slunko. Neměla ho pořádně otevřený, takže neviděla na cestu a málem vrážela do lidí ... ale tak nemusím chápat všechno
terén na žabky to fakt nebyl :)))
cestou dolů jsme tady na těch žebřících s Míšou strávili dlouhou chvíli. Lidé zespodu přicházeli a vůbec jim nedošlo, že by měli pustit i opačný směr. Michal s Terkou to oběhli úplně. Já jsem už pak byla tak naštvaná, že jsem vytáhla svoji anglinu a zakřičela, že teď bude změna, že teď půjdou ti z vrchu :))) jinak bychom tam asi stáli dodnes
toto místo mě nijak nezaujalo. Původně jsme chtěli jít ješt nahoru k jezeru Capitello (tam věřím, že už nešel skoro nikdo), ale svěřila jsem se Michalovi, že mám obavy, co s tím autem, on řekl, že je na tom stejně, tak jsme to otočili zpátky. Michal s Terkou běželi a podle svých slov si seběh hodně užili. Míša si pro změnu opět přisedla nožku, naštěstí nekulhala, ale šly jsme normálně, aby se nějak nezranila a já ji pak nemusela nést na zádech (stačilo, že jsme měli polámané Picassko)
u auta mi Michal potvrdil, že je to v háji, že měl pravdu. Vysvětloval mi, že auto sice jede (ale bez klimy), ale kdykoliv se to může utrhnout, vletět do rozvodů a zničit motor a tím bychom dojeli definitivně (a co si budeme vykládat, z dovolené na Korsice by cenově byla dovolená na Bahamách) ... Michal říkal, že to musíme vyměnit, že je to vážně akutní problém ....
trnula jsem celou cestu, v Corte jsme navštívili i dva autoservisy, jeden dokonce značkový. Tento díl neměli nikde, jedině na objednávku, možná za 3-4 dny, a kdo ví jestli. Už to, že jsem musela znovu komunikovat v angličtině o něčem, co nejsou právě známé fráze, to byly nervy a ještě větší z toho, že nevíme, co dál. V pátek nám z Ille Rousse odjížděl trajekt, který jsme opravdu nemohli zmeškat. No nic, zamířili jsme zpátky do kempu, rozhodnout se, co dál. A protože dnes byl fakt den blbec, tak za Corte jsme byli svědky začínajícího lesního požáru.
až do večera létaly letadla od moře a hasili. Nejdříve dvě, pak čtyři, pak šest, nakonec se jim za hodně dlouhou dobu podařilo požár zvládnout. Když jsme tu pak jeli později, sežehlo to celý ten kopec :(((( v kempu se vedle nás ubytovala mladá německá rodina. Paní se ptala, co se děje, odkud jde ten kouř, pak jsem se dostali k našemu autu, tak nás politovala, že loni měli velký problém s autem taky a že to tady není jednoduché. Michala napadlo, že na riziko by to šlo spravit tak, že to svařováním bodne na třech nístech a doma by pak proběhla výměna - jenže, vysvětlete tady francouzům, že chcete něco svařit - a to vím, jak se to řekne :))) jenže oni to nevěděli, pravda, slovo svařovat člověk často nepoužívá.
Míša se fotí :)))
než jsme nafotili tuhle fotku, zažili jsme opravdu velké napětí. Ráno jsme se vypravili na druhou stranu, směr Alérie a jeli po autoservisech. Nikde jsme nebyli úspěšní, ani ve značkovém servise Citroenu. Svařit nám to nikdo nechtěl, je to prý nebezpečné. Nakonec nám jeden ochotný automechanik ze značky Peugeot poradil servis o kus dál, kde bychom snad mohli být úspěšní. Tam nám řekli, že nám to objednají a ráno v devět bude řemenice k dispozici. Ujišťovala jsem se, zda opravdu, potvrdili. Cena trojnásobná, než doma, samozřejmě. Zaplatila jsem pět tisíc, nedostala jsem ani žádný papír nic a jeli jsme do kempu (takže 50 km tam, 50 zpátky s autem, které mohlo každým okamžikem přestat jet úplně).
byla jsem nervozní, že nám druhý den nic nedají, přijdeme o peníze a auto bude tam, kde bylo. Navíc nás ráno čekala znovu cesta 50 km :))) Ale ne, všechno klaplo, přijeli jsme na 9 podle domluvy a řemenice už na nás čekala :)))) Michal trval na tom, že si to opraví sám, takže jsme na parkovišti u nákupáku řešili opravu. Nářadí jsem si vypůjčila od šéfa v kempu (kdyby jste ve Francii potřebovali račnu, tak je to klike:))) Michal měl strach, že tu původní takhle nepovolí ...
ale on má sílu jako kůň :))) já jsem přidržovala klíč na místě, v sukni na zemi skoro pod autem a Michal tahal a povolil :)))) takže seznamte se, prosím, s naší novou řemenicí, Picassko má korsický šperk :)))
a utáhnout novou. Pořád nebyl spokojený, pořád se snažil to utáhout více a více .... mezitím jsem skočila do obchodu pro nealko pivo, jsem ho nemohla najít, tak jsem se zeptala :))) mě se normálně začaly zdát i sny v angličtině, jak jsem z toho byla zoufalá :))) Takže podtrženo, sečteno, po 1,5 dnech jsme měli auto v pořádku a mohli jsme pokračovat podle plánu
což byl přejezd k městečku Saint Florent (nahoře na severu Korsiky, u začátku části Cap Corse). Kemp jsme našli hned. Pravda tady bylo nepoměrně živěji, než v horách, ale my se stejně druhý den zase chystali do kopců a na přespání a vyčvachání Míši v moři to bylo dostačující. I tady hořelo, ale o dost více .... :(((
v pozadí Saint Florent
letadla se snažily, nicméně, vítr a horko tomu moc nepomáhaly
sletěli k moři, nabrali vodu a zase letěli hasit
tohle je Cap Corse, tam jsme se zítra chystali. Jenže samozřejmě výchozí bod byl z druhé strany, takže jsme museli přes kopec do Bastie
a to je ráno, cestou tam. Oheň se nepodařilo zvládnout, šířil se dál ....
byl to prostě jeden velký zmar, šlehající plameny, snad polovina těžké hasící techniky z celé Korsiky, policie, která uzavřela cesty okolo, letadla snažící se ty ohnivé jazyky zvládnout ... nic nepomohlo ....
Nad Bastií, sjíždíme dolů, projet městem a jet směrem Cap Corse ... dnešním cílem byla hora Monte Stellu
Etang Biguglia
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
- zrušit filtraci.

Odstranění fotek a videí z alba

Vyberte všechny fotky či videa, které chcete smazat a potvrďte akci.

Název

Korsika 2016 (4/5)

Popis

dovolená vyšla parádně, to už jsem asi zmínila, ale přesto, není nebe bez mráčku :))) taky jsme si zažili jeden den, kdy se ale hodně nedařilo :))) znovu jsme se přesvědčili, že my s Michalem společně zvládneme všechno - ale nervy to byly, to zase jo. Pomalu jsem se dostávala opět do formy, takže jsme se vrátili do kopců. Korsika je pohoří v moři - a hory na Korsice, to je jedno velké schodiště - vždycky se jde nahoru a dolů po malých, větších i obrovských kamenech (bodejď by mě 22 km po schodech kolem Monte Incudine nezničilo :))) takže terén je všechno, jen ne jednoduchý. Pak je ale člověk odměněn tím dechberoucím výhledem, a to je opravdu adekvátní odměna za tu námahu ...

Období

srpen 2016

Statistiky

  • 147 fotek
  • 1 se líbí

Kategorie a štítky

Nastavení

Veřejné album

Vidí všichni lidé.

Přístupné pouze pro 18+

Vidí pouze lidé, kteří potvrdí svou plnoletost pro zobrazení obsahu 18+.

Skryté album

Vidí pouze lidé, kteří znají přesnou adresu alba.

Uzamčené album

Vidí pouze lidé, kteří zadají kód, který nastavíte.

Nahlásit album
Reklama
Reklama

Pokračujte v prohlížení

Jestli se vám album líbí...

Přihlásit se na Rajče Prohlédnout znovu

Také album můžete sdílet

Spustit prezentaci Zastavit
TIPZměny uložíte také pokračováním na další fotku či video a zrušíte je klávesou ESC.
Přidejte do popisu štítky (např. #svatba #cestování) a fotku či video tak objeví více lidí.
Korsika 2016 (4/5)
Komentáře Přidat