celá rodina se sešla u příležitosti krásného životního jubilea našeho dědy :))) taková komorní rodinná oslava ... tak jen informativně pár fotek ... jo, a byla jsem tam taky, ale držím ten foťák :)))

tentokrát jsme si vyjely jenom my holky, na dámskou jízdu. Terezka byla v Londýně potřetí, já podruhé, Miška poprvé ... bylo to moc fajn, moc ... užily jsme si to se vším všudy. Přemýšlela jsem, co mi vlastně dává cestování a přišla jsem na to, že vlastně strašně moc. Vůbec nejvíc jsem si odpočinula od práce, byla jsem dost unavená, i když mám svoji práci ráda a baví mě přemýšlet, člověk musí prostě vypadnout, jinak to nejde ... dále takový zdravý respekt k životu, protože, ať si naplánujete cokoliv a byli jste kdekoliv, buďte si zcela jistí, že Vás vždycky, ale naprosto vždycky něco překvapí :))))

období svátků a volna je vždycky příjemné ... nejen prací člověk je živ ...

jaro je tady ... konečně ...

když jsem si stahovala fotky z Tater, narazila jsem na pár fotek, které nikde nejsou ... takže ze složky "nejsou na rajčeti" udělám složku "už jsou na rajčeti" ... a protože máme pár novinek ... z nichž o jedné jsme trošku váhali, jestli ji ještě chvilku necháme za "zavřenými dveřmi" nebo ne, a pak jsme se rozhodli dveře otevřít ... tak takhle se teď máme :))) ... a vlastně, víte co, skvěle se máme :)))

předpověď na víkend byla naprosto skvělá, jasno, jasno a nic, než jasno ... chci mít svůj život v rovnováze, a to tak, že kdybych stála na špičce pyramidy, tak se tam udržím, protože všechny moje role budou vyvážné tak akorát ... je paráda,že tím, jak holky rostou, můžeme je nechat doma (mám ve své děti stoprocentní důvěru, nikdy mě nezklamaly a ví dobře, že s tasmánským čertem si není radno zahrávat :))) ... můžeme tak trávit zase čas s Michalem jenom spolu, holky o náš druh aktivního odpočinku nestojí, a pak, není na škodu si připomenout, že stejně ještě kusem života půjdeme sami :))) (ano, Majlo, s tebou počítáme, je nám jasno, že méně, než čtyřicet let nepobudeš :))) až si do budoucna pořídí vlastní rodiny. Pro ty, kdo se bojí, že je zanedbáváme, příští víkend je naplánován jako striktně rodinný, promiň Majlo ... ty zván nejsi ...

"věci, které jsou na světě nejdůležitější, nejsou Věci"

průřez fotek vánočním obdobím ... advent ... Štědrý den ... svátky :))) měli jsme je krásné, šťastné a veselé :)))

letos tak nějak pořád cestujeme u příležitosti našich 40. narozenin:))) tohle byla Michalova cesta :))) pořád jsem přemýšlela, jaké překvapení mu k narozeninám připravit a jednou mě to tak nějak v červnu napadlo, že Řím by nebyl špatná volba ... a za chvilku jsem měla letenky koupené ... :))) no, takže jsme se vypravili do "věčného města" ... a bylo to moc pěkné, moc :)))) a příští rok budeme cestovat u příležitosti našich 41. narozenin, protože to je přece hezká příležitost :))))

" Žít, to je ta nejvzácnější věc na světě, neboť většina lidí jenom je." (Oscar Wilde) ... to je vše, co chci dnes říct ...

.... i když, dlouhou chvíli už jsme neměli opravdu dlouhou chvíli ... jak říká Michal, tolik plánů, a tak málo času ... Fatra ... lezení ... Skalka ...Fatra ... lezení ... už je večer a nemám kapacitu na popisky, však každý snad pozná, odkud ty fotky jsou ... :)))) nádherná Fatra, oblíbená běžecká Skalka a lezení, které nás s Michalem teď táááák baví ... a jo, i prací je člověk živ, takže pár fotek z výjezdního pracovního zasedání do Mikulova :)))

a dvoutýdenní cestování se chýlilo ke konci ... no nechtělo se nám, vůbec se nám nechtělo ... ale víte co, ještě si Korsiku užiju dosytosti. Už jsme se dívali na reality, co by přesně obnášelo si tam nějaký ten kamenný domeček (opravdu si nepředstavujte žádnou vilu) pořídit ... jednou, jednou to bude!!! Vím to zcela jistě. Miluju Korsiku, je to nejkrásnější místo na světě a nejen nejkrásnější, to místo má prostě svoji zvláštní auru, nepopsatelnou ... víte, člověk se tam prostě cítí šťastný ... :))))

po tom, co jsme se přemístili (přes četné protesty holek, protože v našem oblíbeném kempu není wi-fi a data mizí jako bláznivé ...) jsme se přece jen chystali vypravit do hor, aspoň jednou ... vyšlo to na moje narozeniny ... říkala jsem si, že mi to holky budou přát a nebudou mít řeči, no, spletla jsem se:)))) ani kulaté narozeniny je nedonutily k tomu, aby si s radostí vyšláply do hor :))) objevili jsme další lezecké oblasti ... krásně tady bylo :))))

původně jsme to měli plánováno jako turistiko-lezeckou dovolenou, s tím, že se na hory podíváme podstatně častěji, než jsme nakonec byli, nicméně, dost hloupou náhodou jsem si hned první noc pořezala ze spodu tři prsty u nohou, a to jako, že dost ... špatně jsem chodila, a tím, že to bolelo bylo jasné, že na nějaké velké túry typu Monte Cinto můžu zapomenout ... (ta hora mi prostě není souzena nebo co :))) i v lezečkách to nebylo právě komfortní, na levou nohu jsem se moc nemohla spolehnout, bolelo to jako kráva a nezřídka to vypadalo poměrně divoce, když jsem tu nohu z lezečky vytahovala, ale aspoň to šlo a nemuseli jsme zabalit veškeré aktivity na dovolené ... takže se dovolená odvíjela v příjemném lezeckém duchu ... můžu říct, že nás to posunulo o hodně dál ...

vrátili jsme se domů (tam kde žijeme teď) z domů (tam, kde budeme bydlet potom) ... Korsika, co více říct ... Korsika ... není, co dodat. Kdo si jednou šlápl na tenhle drahokam středozemního moře, nevěřím, že by mohl zapomenout ... Máme za sebou 3 900 km (všechny odřídil Michal, já jsem jela nějakých trapných pár km), které byly někdy opravdu dost úmorné a vysilující, není to právě blízko, není to právě dostupné, když se připočítá 120 km po moři ... byť se budu opakovat, každý kilometr té cesty stál za to ... není jiné místo na světě (nebo možná je, ale nevím o něm zatím), kde by mi bylo tak krásně ... mám teorii, už jsem tu žila. Zřejmě jsem byla to malé černé prasátko se zakrouceným ocáskem, které pobíhá po ostrově a cpe se kaštany ... nebo mořský orel, který krouží nad útesy ... (rozpětí mých křídel by tomu nasvědčovalo) ... prostě už jsem tu jednou byla šťastná!!!

že nás baví kopce, to se tak nějak ví ... moc jsem si však nemyslela, že se někdy vrátím na skály ... jenže od ferrat je ta cesta ke skalám hodně krátká a extrémně lákavá ... a už vůbec bych si nemyslela, že polezeme s holkama :))) a stalo se. Ale nebudu předbíhat :)))
Jo a mimochodem, Michal mi teď udělal skvělý Aperol, kdyby to někoho zajímalo, ale za tři týdny (pokud nespadne kosmické těleso a nevychýlí Zemi od Jupitera), si budeme dávat víno před stanem na Korsice!!!!!!!!!!!!!!!!!!! a chystáme se na hory (Monte Rotondo, Monto Renoso, Monte Cinto) a taky na spoustu skalek, na lezení ... těšíme se moc, moc, moc, NEJVÍC!!!!

dejte holkám na výběr, kam by chtěly jet ... jednoznačně si vyberou místo, kde široko daleko nejsou žádné hory :)))

pokračování předchozích fotek ... teď jsme doma, po obýváku budujeme pokojík a volno, to jako by ani nebylo :)))

Už loni jsme si říkali, že vyrazíme na jednu dovolenou bez baťůžků (rozumějte dětí a psa), jak jsme řekli, tak jsme udělali. Nevěděli jsme přesně kam, ale staré známé a milé místo zvítězilo. Holt na Gardě je pořád co dělat, i kdyby tam člověk trávil více času ... nuda neexistuje. Měli jsme několik ferrat, na které jsme se chěli podívat, a taky jsme se chtěli vypravit do vyšších hor ...

před patnácti lety se nám narodilo naše první štěstí - Terezka :)))

další víkend strávený na vzduchu ... :)))

... aneb co se dá stihnout za 36 hodin ...

Protože naše dámy o pravidelnou dávku kilometrů v kopcích nestojí, tentokrát jsme vyrazili sami. Ráno v šest jsem vyrazili směr východ Slovenska, obec Hrabušice. Nějaké plány jsme měli, zbytek jsme přizpůsobili cestou ...

musím ven, musím na slunce, musím na teplo ... vím to, takže se toho držím :)))